Recenze: Predátoři

Predátoři

Predators

    John McTiernan má na svědomí vypuštění dvou velkých charakterů do světa Hollywoodu. V roce 1987 nám byl jeho prostřednictvím představen Predátor a všichni fandové českého dabingu si jistě pamatují, že měl ale hnusnou držku. (Hned rok poté se režisér vytasil s Brucem Willisem, ale o tom až jindy.) Z kouzla, atmosféry, ale samozřejmě hlavně výdělků se ještě párkrát zkoušelo těžit, ale většinou to jak pro lovce, tak pro jeho obdivovatele v kinech nedopadlo zrovna nejlépe. A nyní přichází Robert Rodriguez, aby zkusil napravit Predátorovi jeho lehce pošramocenou pověst..

    Hodí se upozornit, že ač Rodriguez je jméno nejčastěji spojované s tímto počinem, sedí na režisérské stoličce poměrně neznámý Nimród Antal a Robert je „pouze“ producentem. Pokud si vždy, když se u takto velkých projektů objeví někdo absolutně cizí či osoba velmi nedůvěryhodná, trháte vlasy (kolik já jich vytrhal, když si ke čtvrtému Terminátorovi sedl McG), nabízím lehké uklidnění. Antal má ve své malé sbírce natočených snímků Revizory, které osobně považuji za více než povedené dílo. Zpětně je možná škoda, že nebyli Predátoři situováni taktéž do maďarského metra. Naděje tedy vzplanula a dokonce se pořádně rozhořela, když se v hereckém obsazení objevil Adrien Brody.

    Je těžké něco říkat o příběhu v případě filmu, který žádný příběh nepotřebuje. Navíc je vše poměrně jasné už z traileru. Vlastně možná už z názvu. Skupina lidí, cizí planeta, nám známé obludy a boj. Toť vše. Přesto raději lehce obšírněji: Jak už všichni víme, Predátoři rádi lov, a jelikož chtějí být opravdu super lovci, tak potřebují lehce potrénovat. Proto si přivezli partu lidí, aby si na nich vyzkoušeli, jakou mají formu. A vybrali opravdu zajímavou squadru. Ze začátku celá parta vypadá jako maškarní přehlídka charakterů, kteří se předbíhají v tom, kdo je drsnější a kdo používá lepší metody. Věta „Takhle to děláme u nás“ působí po pár zopakováních již lehce vtipně. Takže v první půlce filmu zjišťujeme, co a jak a v tě druhé je boj.

    Celý snímek rychle utíká, a navíc vzbuzuje poměrně příjemné vzpomínky. Finálovou scénu Dannyho Treja bych navíc s čistým svědomím zařadil do zlatého fondu Predátora. Když přijmete, že jde jen o vyvražďovačku s vaší oblíbenou příšerou a vypnete mozek, lze si tuhle jízdu poměrně slušně užít. Velká škoda, že se ke konci událo obrovské WTF. Ten, který vymyslel rádoby zvrat u jedné z postav, by potřeboval profackovat. Do titulků jsem si snažil vsugerovat lehkou omluvu pro film, že holt Predátoři mezi partu zabijáků vybrali i jednoho imbecila, aby si trošku oživili boj.

    Zpětně mě trošku mrzí, že se z Predátora neustále těží a postupně mizí jednotlivá tajemství, která jeho postava skrývá. Přesto jsem se hlavně díky dvěma hlavním postavám bavil. Alice Braga je skvělá, Brody navzdory pochybám taktéž dobrý. Fishburne (Morfeus) možná lehce zbytečný. Kouzlo jedničky spočívalo ve strachu z neznáma a nikoliv v akci, ale vím, že to už těžko může někdo napodobit.

    Resumé: Nakonec jsem dospěl k podobnému pocitu, který máte, když po dlouhatánské době potkáte někoho známého. Na jednu stranu jste plni vzpomínek a máte radost ze shledání, ale na té druhé moc dobře víte, že nejlepší společné zážitky už máte za sebou. Predátoři jsou daleko lepší než šílené AvP pokusy, ovšem prvním dvěma dílům se opravdu nepřibližují. Upozorňuji, že jsem zastánce i velmi podceňovaného druhého dílu. Velmi doporučuji vydržet až do závěrečných titulků, protože největší vlna nostalgie se stejně přivalí, až když uslyšíte motiv Alana Silvestriho.

http://www.youtube.com/watch?v=RrhAOtoA8oA&feature=related

Hodnoceni: 55%