Speciál: Přivítání

         Jako prcek jsem děsně zbožňoval dinosaury. Měl jsem plno figurek a ty spolu téměř každý večer sváděli obrovské bitvy za děsivých zvuků. Proto pro mě byl téměř snový zážitek, když jsme v naší videopůjčovně objevili s mamkou kazetu s obrázkem Tyrannosaura. Večer jsem zalezl pod peřinu a viděl scénu, která mi ještě nějaký ten rok měla zůstat skryta. Děti v autě, tma, kolem proudy deště a absolutní ticho. V ten moment se k oknu nakloní gigantická hlava Rexe a svým okem prozkoumává vnitřek vozu. Tu noc jsem skončil v nemocnici. Příčinou sice byly bolesti břicha, na které jsem tenkrát dost trpěl, ale mamka měla svojí diagnózu. Přišla za sestřičkou a ustaraně se zeptala:“Víte, on dneska viděl Jurský park, nemůže to být z toho?“ A možná, že nebyla daleko od pravdy. Tahle scéna se mi ve snech vybavila nesčetněkrát. A téměř každou noc jsem zakrýval okno závěsy, kdyby v noci Rexovo oko chtělo prozkoumat, jak to u nás vypadá.

            Nedělám filmový web z toho důvodu, že by na internetu něco takového chybělo. Podobné věty se klišovitě a nesmyslně objevují v úvodníku téměř každého nově začínajícího projektu. Mám filmy rád, strašně rád o nich diskutuji a ještě raději píši. To je jediným důvodem. Doufám, že moji radost budete sdílet i vy, tedy čtenáři. Ať už vás ve vašich snech pronásledoval Terminátor, Vetřelec, Predátor nebo jste se k filmu dostali mírumilovnou cestou - Vítejte...