Recenze: Inception

Inception

Počátek

            Kdy jste naposledy seděli ve vyprodaném kině? Troufnu si tvrdit, že ve většině případů to bude případ Avataru. Kdy naposledy byly po městech rozvěšeny plakáty jednoho jediného snímku na každém rohu? Taktéž Avatar, ale ještě předtím? Když vynecháme malinko skromnějšího Finchera s Podivuhodným případem Benjamina Buttona, dostaneme se až k Temnému Rytíři. Film takových rozměrů se objeví opravdu jen jednou za čas, a dokonce se jména jejich stvořitelů začínají povážlivě opakovat. Po dvou letech nám totiž zalepil město reklamou opět Christopher Nolan a tentokrát k tomu nepotřeboval ani Batmana...

          Předně – Počátek není vůbec žádný počátek. O tom, proč se u nás na plakátech objevil právě tento název, bylo již napsáno mnoho, ale pro ty méně pozorné raději ještě jednou. Warner Bros tvrdí, že překlad musel být hotov ještě před tím, než vůbec někdo z jejich společnosti věděl, o čem snímek bude. Zřejmě tedy hodili slovo Inception do Google překladače, a pak vybírali. Bohužel špatně. Inception v tomto případě znamená vnuknutí.

            A ono vnuknutí začíná pěkně zostra. Leonardo DiCaprio vypadl z Prokletého ostrova přímo do dalšího snímku, aniž by na sobě cokoliv změnil, jen má trošku jiné úkoly. Alespoň soukromý život mu mohli trošku poupravit. Jak jste již z trailerů mohli pochytit, děj se odehrává převážně v mysli jednotlivých aktérů, konkrétně v jejich snech. Kam se vám někdo může naroubovat a trošku to tam překopat. A právě Cobb (DiCaprio) je v této práci přeborník. Přijímá nebezpečnou nabídku, vytváří si tým frajerů a jde do akce. Více k příběhu netřeba prozrazovat, přeci jen je hezké jít do kina v nevědomosti.

            Čekal někdo, že by Nolan dojel na triky, herecké obsazení nebo akci? Leda blázen. Všechno tohle zvládá na výbornou. A tempo snad na osm výborných. Pokud totiž po závěrečných titulkách shlédnete k hodinkám, asi se budete divit, že už je tolik. Příběh od prvních minut nabral rychlost Fast and Furious a nehodlá polevit. První půlku do vás postavy hustí pravidla Nolanova světa a ve druhé rozjíždíte velký plán a pravidla rušíte a v momentě, kdy vydechnete, je konec.
K hereckým výkonům ještě malý dodatek. Joseph Gordon-Lewitt je nekompromisní a skvělý. Ellen Page nikoliv. Zatímco prvně jmenovanému jsem visel na rtech a jen zíral, tak Ellen jsem bohužel nevěřil ani slovo. Neříkám, že hrála špatně, to bych si nedovolil, jen mi tam trošku neseděla. Ale celkový dojem nezkazí, jde jen o malou pihu na kráse.

           Pokud očekáváte hluboké rozebírání myslí a bádání v tajemných zákoutí, tak se obávám, že trošku zklamaní budete. Přeci jen snění příliš rozvedené není. Jen se mu dají pravidla a děj šoupne do jiné scenérie. Právě proto je výjimka s paradoxním schodištěm pro mě tou nejlepší scénou. Hlavním motivem není nekonečná lidská mysl, ale podfuk a „osudová“ láska.

           Resumé: Co tedy Nolan vytvořil? Špičkový film s neuvěřitelným tempem, akcí na několika úrovních, vizuální podívanou a lehký námět k přemýšlení. A Zimmer vše hudebně zabalil do skvělého řvaní velryb. (Ač ve snímku žádná lekačka není, já se díky tomu šílenému zvuku lekl minimálně dvakrát).Viděl jsem lepší filmy, a to i s letošním datem výroby, ale přesto se neodvážím oponovat názoru, že Inception je boží.

Hodnocení: 85%

Více...

Recenze: Toy Story 3

Toy Story 3: Příběh hraček

Toy Story 3

Jsem rád, že náhoda zařídila, aby prvním recenzovaným filmem na tomto webu bylo právě Toy Story. Pokud bych měl vybrat jeden jediný film mého dětství, neváhal bych ani vteřinu. Mám k prvnímu dílu vskutku obrovský vztah a zdaleka nejsem sám. První Příběh hraček nastartoval dnes neuvěřitelně velkou mašinu, která se už pár let valí filmovým průmyslem, aby všem neumětelům každoročně ukazovala, jak na to. Její jméno je Pixar a na animátory z ní je spoleh jako na nikoho, což mimo jiné dokazuje i pěkná řádka Oscarů, která se třpytí ve výkladních skříních této mašiny. Málokomu se podaří skloubit kvalitu filmu se slušnými výdělky. Matthew Vaughn se svým Kick-Ass by mohl povídat. A nejinak je tomu u Pixaru i letos...

U animovaných filmů nejsou pokračování tak často vídaným jevem. Příběh hraček si luxus sequelu mohl dovolit již podruhé. Poprvé chytil šanci za pačesy tak silně, že je vyrval až po kořínky z hlavy do té doby vlasaté sošky Oscara. Toy Story 2 u mnohých dokonce předčil kvalitu prvního dílu a dokázal téměř nemožné – přemluvil Toma Hankse, aby šel do projektu, jenž má za svým názvem číslovku 2. To se nikomu jinému prozatím nepodařilo a myslím, že to tak i zůstane. A stejně tak se Hanksova neoblomná tvář usmála na animátory Pixaru po letech znovu. Woody a Buzz tedy dostali zelenou a vyrazili na zteč potřetí.

První výraznější změnou, kterou ovšem uzřete ještě před návštěvou multikina, jest nový rozměr. Že i tohle ovšem hračky zvládnou, jste se mohli přesvědčit už pár týdnů dopředu u předělaných prvních dvou dílů. 3D kabát animákům sluší a tím spíš, když ho nasazuje Pixar. Stejně jako Avatar používá film zvýraznění a prohloubení scény a postav šetrně. Jde tedy spíš o lehké dokreslení prostředí. Nebojte se tedy létajících končetin pana Brambůrka přes celé plátno. Myslím, že už každý důvtipnější režisér pochopil, že tyto eskapády vedou maximálně k bolesti hlavy všech diváků, nikoliv k jejich spokojenosti. Tím ovšem jen naznačuji, že 3D filmu neškodí. Na druhé straně není ani nepostradatelné, a klidně bychom se bez něj obešli, ale je pravdou, že děti kolem si barevné brýle na nose užívali.

Pokud jste momentálně občanem České Republiky a nemáte obrovské štěstí, počítám s tím, že jste třetí hračky viděli, či uvidíte, v dabované verzi. Rovnou předesílám, že se není čeho bát. Nejsem žádný přeborník na české dabéry, ale pokud se mé ucho neplete, tak většina osazenstva zůstala stejná. Hlas Woodyho a dalších tedy není žádným šokem a ranou do palice, nýbrž prvním z mnoha nostalgických mrknutích na diváka. Pozor, i Pavel Bobek zůstává.

Souhlasím s Ondřejem Vosmíkem, který na moviezone uvedl, že velkou zásluhu na úspěchu série nese jednoduchý fakt: Příběh nepřešlapuje na místě. Přiznám se, že ač taktéž považuji chlapíky z Pixaru za polobohy, malinko obav jsem měl. Začít se válet v kaši o poznávání nových hraček a síle kamarádství by zřejmě úspěch nepřineslo, a to z důvodu, že už jsme to jednou viděli. Ano, trošku jsem se rouhal a dostal jsem pořádnou odplatu. Tvůrci vybruslili z problému jako Jevgenij Pljuščenko. Přátelství zůstává silným motivem a ve valné většině filmu se stále někam či odněkud utíká, ale hlavní myšlenka je jinde.

A ukazováček je namířen na ty dospělejší diváky, protože Prasátko, Brambůrek i Rex tentokrát řeší existenční problémy. Ne, že by Pes Slinky filosofoval nad smyslem bytí a nebytí, ale otázka „Kam s námi teď?“ jest to, co hýbe příběhem. Andy už je na hračky příliš starý, malá sestra má zřejmě jiné oblíbence a  půda nevypadá pro partu nejlákavěji. Peripetie nakonec zavede známé hrdiny do prostředí školky, která se zprvu zdá naprosto dokonalou. Bohužel ji ale nevede Michal Nesvadba, takže zřejmě nejde o tu Kouzelnou. Toto se odehraje během prvních pár minut a prozrazuje to i trailer, tak se nebojte spoilerů. Víc ovšem z příběhu prozrazovat nebudu. Vyzdvihnu dva momenty, které ale určitě objevíte sami. Úvodní sekvence je snová. Zlotřilý doktor Čunče mě téměř zadusil smíchy. Druhý nezapomenutelný moment je ale ještě o moc silnější. (Ti, kteří film neviděli zřejmě vůbec nebudou tušit, o čem mluvím). Ke konci příběhu se o mě málem pokusil infarkt a tvůrci měli našlápnuto ke spuštění řetězce dětských sebevražd. Zároveň by si sami zajistili nesmrtelnost a nálepku “Největší kult“. Jenže chápu, co s příběhem provedli a chápu, že je to tak lepší. Tak jako tak se jim podařilo rozplakat většinu sálu.

Resumé: Závěrem zopakuji, že do legendy se nekoplo, legenda se uzavřela a troufnu si tvrdit, že už na ni nikdo sahat nebude. Toto je zřejmě opravdu konec, a to nejen důstojný. Třetí díl opravdu silně zaútočil na postavení předchozích. Mínusem je snad jen příliš časté utíkání a nekončící narůstání trablů. Klobouk dolů. Samostatně je film „jen“ špičkový, ale způsob, jakým je celá trilogie završena, jej pozvedá ještě výše. Jsem hardcore fanda Toy Story, a až tak dobré jsem to nečekal. Mám v botě chřestýše, na tváři úsměv a v hlavě nostalgii.

Hodnocení:95%

Více...