Smile

Rubriky

Archiv blogu

pondělí 30. srpna 2010

Jak je to se Seriózním mužem.

 Rovnou upozorňuji, že následující text není recenzí nové Coenovky, nýbrž jeden velký SPOILER! To vše proto, že Seriózní muž vzbuzuje mnoho otázek a nalézt odpovědi není úplně jednoduché. Nabízím malou berličku. Všichni, kteří jste se k A Serious Man ještě nedostali, tedy přestaňte číst právě...teď.


    Je zvláštní, jak velmi kritizované byly úplně poslední scény Téhle země. Pro mě je to taková typická Coenovina. A myslím, že právě tento závěr je hodně podobný celému ději A Serious Man. Zdánlivě se nic neděje a postavy jakoby jen tak konstatovaly fakta a chovaly se až lehce absurdně. Zároveň ale tahle konstatování skrývají celou krásu snímku. Kdybych potřeboval ještě nějaké filmové přirovnání, dojdu až k Bartonu Finkovi. To je celé také jedna velká zvlášní absurdita, kde najdete celý příběh, jen pokud jste extrémně pozorní a spousta věcí docvakne až dávno po skončení. Zde je moje verze celého příběhu.

    Začínáme krátkým příběhem o dybbukovi (mrtvá duše). Starší pár navštíví podivná osoba, kterou manželka bodne nožem, načež ona odchází pryč do vánice. Absolutně netušíme, jestli má historka nějakou spojitost s dalším dějem. Nabízí se varianta, že hlavní hrdina je potomkem manželského páru, ale myslím, že je to absolutně nepodstatná domněnka. Můj názor je, že dybbuk a tato jeho příhoda je ekvivalentem slavné Schrödingerovy kočky. Jde o kočku zavřenou v krabici se smrtícím mechanismem, který se jí pokusí zabít. Co přesně tenhle výraz znamená, ví wikipedie i další chytré stránky. Důležité je, že výsledek myšlenkového pokusu s kočkou je tento: Kočka v krabici je buď mrtvá nebo není, protože nemůže být někde v půli cesty. A my tuto skutečnost zjistíme, až když krabici otevřeme. Stejné je to s dybbukem. Manželka jedná podle svého nejlepšího přesvědčení, a tak dybbuka bodne. Manžel také jedná, jak nejlépe umí a hosta, který mu předtím pomohl, by nejraději nakrmil. Každopádně host odchází a my nic nevíme. Nevíme, zda osoba byla dybbuk či nikoliv, dokud by nám to sama neprozradila, či by odpověď neobjasnily jiné okolnosti. A tak, ač oba jednali "správně", dostali se k absolutně protichůdným závěrům.

    Jaká náhoda, že hlavní příběhová linie začíná, když profesor Larry Gopnik vysvětluje svým studentům právě princip Schrödingerovy kočky. Na scénu přichází student asijského původu Clive Park. Park tvrdí Larrymu, že rozumí kočce a fyzice, ale nechápe matiku. Nastává debata o důležitosti předmětů, kde se Larry přizná, že sám nerozumí kočce, ale matematika je to hlavní (Math tells how it really works). Ačkoliv právě Shrödingerova kočka dokazuje, že matika nezachycuje všecho. A tady je hlavní problém Larryho! On je matematik a všechno pro něj musí mít důvod, akce musí mít reakci a vše by mělo jít podle pravidel. Což Clive Park (myslím, že schválně byl vybrán člen jiné kultury) nechápe.


     Larry je poté zkoušen osudem a velkými těžkostmi. A stále hledá příčinu, díky čemuž se ale dostává jen hlouběji do bahna. A nepomůže mu ani rada od otce Parkra:"Accept the mystery!" Právě proto, že je Larry ten matematik, co tajemství neuznává a mezery ve vědě jsou pro něj nesmysly. Navštěvuje tedy rabíny, aby mu poradili, co dělá špatně. A ti postupně vykládají nejrůznější historky, aby pochopil, že svět takhle prostě jde a nemusí mít vše svou příčinu. Hlavní je, aby nepřestal věřit. Larry ovšem stále hledá, co pokazil a nepřijímá "mystery", nýbrž hledá jako matematik příčinu neštěstí. Jeho opakem byl Sy Ableman. Ten si život užíval, nebral jej z matematického pohledu, a možná i proto slavil úspěch u Larryho ženy. Navíc se Larrymu vrací ve snech, aby mu vše vysvětlil. Hlavní hrdina ovšem nic neakceptuje a stále hledá pravdu. A nám Coeni neustále opakují, že nedělá dobře. Vždyť kolikrát zazní ve filmu píseň Somebody to love, která říká přesně toto: “When the truth is found to be lies and all the joy within you dies.” Což ostatně nakonec poradil i nejstarší rabín mladému Gopnikovi, když vstupoval do dospělosti.

     Velká paralela je i v příběhu o Abrahámovi (jeho obraz visí v rabínově kanceláři) či Jóbovi. Kdo je Jób? Bible říká toto: Bůh na Jóba sesílá zkoušky, aby Satanovi ukázal, že člověk (Jób) je schopen sloužit Bohu z čisté lásky a úcty, nejen pro svůj osobní prospěch. Jób přes všechny zkoušky zůstává Bohu věrný a je za to od Boha odměněn několikanásobkem toho, co ztratil, a dlouhým a šťastným životem. Problémem Larryho ovšem je, že věrný nezůstal a nakonec se proti Bohu obrátil (vzal úplatek). V ten moment se dozví novinku o svém zdraví a přilétá tornádo.

    Hádanek a epizod je zde ještě velká kupa. Příběh o sousedce, o zubech, jak je to s úplatkem. Jste chytřejší? Jste zmatenější? Zkuste zadat do googlu "A Serious Man WTF" a také naleznete pravdu. Nebo je lepší nehledat? A věřte, že bratři Coenové jsou opravdu absolutně geniální.

Více...

čtvrtek 26. srpna 2010

Speciál: Přivítání

         Jako prcek jsem děsně zbožňoval dinosaury. Měl jsem plno figurek a ty spolu téměř každý večer sváděli obrovské bitvy za děsivých zvuků. Proto pro mě byl téměř snový zážitek, když jsme v naší videopůjčovně objevili s mamkou kazetu s obrázkem Tyrannosaura. Večer jsem zalezl pod peřinu a viděl scénu, která mi ještě nějaký ten rok měla zůstat skryta. Děti v autě, tma, kolem proudy deště a absolutní ticho. V ten moment se k oknu nakloní gigantická hlava Rexe a svým okem prozkoumává vnitřek vozu. Tu noc jsem skončil v nemocnici. Příčinou sice byly bolesti břicha, na které jsem tenkrát dost trpěl, ale mamka měla svojí diagnózu. Přišla za sestřičkou a ustaraně se zeptala:“Víte, on dneska viděl Jurský park, nemůže to být z toho?“ A možná, že nebyla daleko od pravdy. Tahle scéna se mi ve snech vybavila nesčetněkrát. A téměř každou noc jsem zakrýval okno závěsy, kdyby v noci Rexovo oko chtělo prozkoumat, jak to u nás vypadá.

            Nedělám filmový web z toho důvodu, že by na internetu něco takového chybělo. Podobné věty se klišovitě a nesmyslně objevují v úvodníku téměř každého nově začínajícího projektu. Mám filmy rád, strašně rád o nich diskutuji a ještě raději píši. To je jediným důvodem. Doufám, že moji radost budete sdílet i vy, tedy čtenáři. Ať už vás ve vašich snech pronásledoval Terminátor, Vetřelec, Predátor nebo jste se k filmu dostali mírumilovnou cestou - Vítejte...
Více...

středa 25. srpna 2010

Recenze: Predátoři


Predátoři
Predators

    John McTiernan má na svědomí vypuštění dvou velkých charakterů do světa Hollywoodu. V roce 1987 nám byl jeho prostřednictvím představen Predátor a všichni fandové českého dabingu si jistě pamatují, že měl ale hnusnou držku. (Hned rok poté se režisér vytasil s Brucem Willisem, ale o tom až jindy.) Z kouzla, atmosféry, ale samozřejmě hlavně výdělků se ještě párkrát zkoušelo těžit, ale většinou to jak pro lovce, tak pro jeho obdivovatele v kinech nedopadlo zrovna nejlépe. A nyní přichází Robert Rodriguez, aby zkusil napravit Predátorovi jeho lehce pošramocenou pověst..

    Hodí se upozornit, že ač Rodriguez je jméno nejčastěji spojované s tímto počinem, sedí na režisérské stoličce poměrně neznámý Nimród Antal a Robert je „pouze“ producentem. Pokud si vždy, když se u takto velkých projektů objeví někdo absolutně cizí či osoba velmi nedůvěryhodná, trháte vlasy (kolik já jich vytrhal, když si ke čtvrtému Terminátorovi sedl McG), nabízím lehké uklidnění. Antal má ve své malé sbírce natočených snímků Revizory, které osobně považuji za více než povedené dílo. Zpětně je možná škoda, že nebyli Predátoři situováni taktéž do maďarského metra. Naděje tedy vzplanula a dokonce se pořádně rozhořela, když se v hereckém obsazení objevil Adrien Brody.

    Je těžké něco říkat o příběhu v případě filmu, který žádný příběh nepotřebuje. Navíc je vše poměrně jasné už z traileru. Vlastně možná už z názvu. Skupina lidí, cizí planeta, nám známé obludy a boj. Toť vše. Přesto raději lehce obšírněji: Jak už všichni víme, Predátoři rádi lov, a jelikož chtějí být opravdu super lovci, tak potřebují lehce potrénovat. Proto si přivezli partu lidí, aby si na nich vyzkoušeli, jakou mají formu. A vybrali opravdu zajímavou squadru. Ze začátku celá parta vypadá jako maškarní přehlídka charakterů, kteří se předbíhají v tom, kdo je drsnější a kdo používá lepší metody. Věta „Takhle to děláme u nás“ působí po pár zopakováních již lehce vtipně. Takže v první půlce filmu zjišťujeme, co a jak a v tě druhé je boj.

    Celý snímek rychle utíká, a navíc vzbuzuje poměrně příjemné vzpomínky. Finálovou scénu Dannyho Treja bych navíc s čistým svědomím zařadil do zlatého fondu Predátora. Když přijmete, že jde jen o vyvražďovačku s vaší oblíbenou příšerou a vypnete mozek, lze si tuhle jízdu poměrně slušně užít. Velká škoda, že se ke konci událo obrovské WTF. Ten, který vymyslel rádoby zvrat u jedné z postav, by potřeboval profackovat. Do titulků jsem si snažil vsugerovat lehkou omluvu pro film, že holt Predátoři mezi partu zabijáků vybrali i jednoho imbecila, aby si trošku oživili boj.

    Zpětně mě trošku mrzí, že se z Predátora neustále těží a postupně mizí jednotlivá tajemství, která jeho postava skrývá. Přesto jsem se hlavně díky dvěma hlavním postavám bavil. Alice Braga je skvělá, Brody navzdory pochybám taktéž dobrý. Fishburne (Morfeus) možná lehce zbytečný. Kouzlo jedničky spočívalo ve strachu z neznáma a nikoliv v akci, ale vím, že to už těžko může někdo napodobit.

    Resumé: Nakonec jsem dospěl k podobnému pocitu, který máte, když po dlouhatánské době potkáte někoho známého. Na jednu stranu jste plni vzpomínek a máte radost ze shledání, ale na té druhé moc dobře víte, že nejlepší společné zážitky už máte za sebou. Predátoři jsou daleko lepší než šílené AvP pokusy, ovšem prvním dvěma dílům se opravdu nepřibližují. Upozorňuji, že jsem zastánce i velmi podceňovaného druhého dílu. Velmi doporučuji vydržet až do závěrečných titulků, protože největší vlna nostalgie se stejně přivalí, až když uslyšíte motiv Alana Silvestriho.

http://www.youtube.com/watch?v=RrhAOtoA8oA&feature=related


Hodnoceni: 55%


Více...