Toy Story 3: Příběh hraček
Toy Story 3
Jsem rád, že náhoda zařídila, aby prvním recenzovaným filmem na tomto webu bylo právě Toy Story. Pokud bych měl vybrat jeden jediný film mého dětství, neváhal bych ani vteřinu. Mám k prvnímu dílu vskutku obrovský vztah a zdaleka nejsem sám. První Příběh hraček nastartoval dnes neuvěřitelně velkou mašinu, která se už pár let valí filmovým průmyslem, aby všem neumětelům každoročně ukazovala, jak na to. Její jméno je Pixar a na animátory z ní je spoleh jako na nikoho, což mimo jiné dokazuje i pěkná řádka Oscarů, která se třpytí ve výkladních skříních této mašiny. Málokomu se podaří skloubit kvalitu filmu se slušnými výdělky. Matthew Vaughn se svým Kick-Ass by mohl povídat. A nejinak je tomu u Pixaru i letos...
U animovaných filmů nejsou pokračování tak často vídaným jevem. Příběh hraček si luxus sequelu mohl dovolit již podruhé. Poprvé chytil šanci za pačesy tak silně, že je vyrval až po kořínky z hlavy do té doby vlasaté sošky Oscara. Toy Story 2 u mnohých dokonce předčil kvalitu prvního dílu a dokázal téměř nemožné – přemluvil Toma Hankse, aby šel do projektu, jenž má za svým názvem číslovku 2. To se nikomu jinému prozatím nepodařilo a myslím, že to tak i zůstane. A stejně tak se Hanksova neoblomná tvář usmála na animátory Pixaru po letech znovu. Woody a Buzz tedy dostali zelenou a vyrazili na zteč potřetí.
První výraznější změnou, kterou ovšem uzřete ještě před návštěvou multikina, jest nový rozměr. Že i tohle ovšem hračky zvládnou, jste se mohli přesvědčit už pár týdnů dopředu u předělaných prvních dvou dílů. 3D kabát animákům sluší a tím spíš, když ho nasazuje Pixar. Stejně jako Avatar používá film zvýraznění a prohloubení scény a postav šetrně. Jde tedy spíš o lehké dokreslení prostředí. Nebojte se tedy létajících končetin pana Brambůrka přes celé plátno. Myslím, že už každý důvtipnější režisér pochopil, že tyto eskapády vedou maximálně k bolesti hlavy všech diváků, nikoliv k jejich spokojenosti. Tím ovšem jen naznačuji, že 3D filmu neškodí. Na druhé straně není ani nepostradatelné, a klidně bychom se bez něj obešli, ale je pravdou, že děti kolem si barevné brýle na nose užívali.
Pokud jste momentálně občanem České Republiky a nemáte obrovské štěstí, počítám s tím, že jste třetí hračky viděli, či uvidíte, v dabované verzi. Rovnou předesílám, že se není čeho bát. Nejsem žádný přeborník na české dabéry, ale pokud se mé ucho neplete, tak většina osazenstva zůstala stejná. Hlas Woodyho a dalších tedy není žádným šokem a ranou do palice, nýbrž prvním z mnoha nostalgických mrknutích na diváka. Pozor, i Pavel Bobek zůstává.
Souhlasím s Ondřejem Vosmíkem, který na moviezone uvedl, že velkou zásluhu na úspěchu série nese jednoduchý fakt: Příběh nepřešlapuje na místě. Přiznám se, že ač taktéž považuji chlapíky z Pixaru za polobohy, malinko obav jsem měl. Začít se válet v kaši o poznávání nových hraček a síle kamarádství by zřejmě úspěch nepřineslo, a to z důvodu, že už jsme to jednou viděli. Ano, trošku jsem se rouhal a dostal jsem pořádnou odplatu. Tvůrci vybruslili z problému jako Jevgenij Pljuščenko. Přátelství zůstává silným motivem a ve valné většině filmu se stále někam či odněkud utíká, ale hlavní myšlenka je jinde.
A ukazováček je namířen na ty dospělejší diváky, protože Prasátko, Brambůrek i Rex tentokrát řeší existenční problémy. Ne, že by Pes Slinky filosofoval nad smyslem bytí a nebytí, ale otázka „Kam s námi teď?“ jest to, co hýbe příběhem. Andy už je na hračky příliš starý, malá sestra má zřejmě jiné oblíbence a půda nevypadá pro partu nejlákavěji. Peripetie nakonec zavede známé hrdiny do prostředí školky, která se zprvu zdá naprosto dokonalou. Bohužel ji ale nevede Michal Nesvadba, takže zřejmě nejde o tu Kouzelnou. Toto se odehraje během prvních pár minut a prozrazuje to i trailer, tak se nebojte spoilerů. Víc ovšem z příběhu prozrazovat nebudu. Vyzdvihnu dva momenty, které ale určitě objevíte sami. Úvodní sekvence je snová. Zlotřilý doktor Čunče mě téměř zadusil smíchy. Druhý nezapomenutelný moment je ale ještě o moc silnější. (Ti, kteří film neviděli zřejmě vůbec nebudou tušit, o čem mluvím). Ke konci příběhu se o mě málem pokusil infarkt a tvůrci měli našlápnuto ke spuštění řetězce dětských sebevražd. Zároveň by si sami zajistili nesmrtelnost a nálepku “Největší kult“. Jenže chápu, co s příběhem provedli a chápu, že je to tak lepší. Tak jako tak se jim podařilo rozplakat většinu sálu.
Resumé: Závěrem zopakuji, že do legendy se nekoplo, legenda se uzavřela a troufnu si tvrdit, že už na ni nikdo sahat nebude. Toto je zřejmě opravdu konec, a to nejen důstojný. Třetí díl opravdu silně zaútočil na postavení předchozích. Mínusem je snad jen příliš časté utíkání a nekončící narůstání trablů. Klobouk dolů. Samostatně je film „jen“ špičkový, ale způsob, jakým je celá trilogie završena, jej pozvedá ještě výše. Jsem hardcore fanda Toy Story, a až tak dobré jsem to nečekal. Mám v botě chřestýše, na tváři úsměv a v hlavě nostalgii.
Hodnocení:95%
Žádné komentáře:
Okomentovat